Rakouskou poštu v posledních letech obchází jakési tajemné, nevysvětlitelné mysterium v souvislosti s volbami

Napsal Svět kolem nás dne . Kategorie Zahraniční Počet zobrazení:: 2036

Rakouská pošta je starobylá a úctyhodná instituce. Její počátky sahají někam do 16. století, kdy byly císařským nařízením ustaveny zemské poštovní úřady, pod přísným, státním dohledem nejvyššího dvorního poštmistra. Od té doby až po dnešek pracovala rakouská pošta spolehlivě, přesně a kompetentně, bez ohledu na války, revoluce a změny režimů.

Je to svým způsobem obdivuhodné. Ale povrchní pozorovatel by asi mávl rukou a řekl, taková ctihodná nuda… Co může být na poště zajímavého?

Něco by se našlo. Rakouskou poštu totiž v posledních letech obchází jakési tajemné, nevysvětlitelné mysterium. Záhada, hodná samostatného dílu seriálu Akta X. Tak zvané korespondenční hlasy.

Podívejme se na nejčerstvější příklad jejich působení. Na rakouské parlamentní volby. Po spočítání hlasů, vhozených lidmi přímo do uren, se zdálo být jasno – místní Lidovci vyhráli, Svobodní jako druzí a Socani kancléře Christiana Kerna na chvostu. Ale chyba lávky. Po započítání více než 750 tisíc korespondenčních hlasů, ejhle! Socani se náhle vyšvihli a jsou už na druhém a nikoliv na třetím místě, jak se zdálo z prvních předběžných výsledků.

Co vám to jen připomíná? Vzpomeňte si! No přece loňské presidentské volby, kdy tenhle tajemný fenomén poprvé udeřil! Po sečtení hlasů těch voličů, kteří hlasovali osobně ve volebních místnostech, vedl (xenofobní fuj fuj populista) Norbert Hofer nad (zeleným a úžasným) Alexanderem Van der Bellenem v poměru 51,9% ku 48,1%. Tak to stálo, černé na bílém, na oficiálním webu rakouského ministerstva vnitra. Už už to vypadalo na porážku tábora dobra, lásky a míru…

Ale v pravou chvíli zasáhlo tajemné, poštovní mysterium. Byly sečteny hlasovací lístky dodané poštou. Tak zvané korespondenční hlasy. Formulářů k nim bylo vydáno takřka 900 000, což byl rekordní, do té doby nevídaný počet. Platných korespondenčních hlasů pak bylo přes 740 000. A v nich, jako z udělání, zvítězil v poměru 61,8 % ku 38,2 % Van der Bellen, což zvrátilo celkový výsledek voleb na jeho stranu.

Je to záhada. Jak to, že „korespondenční“ hlasy vždy korespondují s vůlí, politikou a směřováním Bruselu? Co způsobuje, že „praví Evropané“, kteří touží po stále těsnější, multikulturní unii, tak očividně preferují poštovní volbu před návštěvou volební místnosti? Proč v (rozlohou) nevelké, zhruba devítimilionové zemi vhazuje takové procento voličů svůj lístek do poštovní schránky, když by to k nejbližší urně neměli o moc dále?

Možná by nám k tomu mohl něco říci šéf té tajemné instituce. Rakouské pošty. Nebo alespoň jeho mluvčí. Ale obávám se, že jsou na nějakou dobu mimo provoz. Že mají, stejně jako stovky jejich podřízených prsty bolavé a jazyky opuchlé z olizování tisíců „těch správných“ obálek… A stejně je nikdo nepochválí. Těch hnusných xenofobů přišlo totiž k volbám tolik, že ani sebevětším úsilím nešel výsledek zvrátit.

Ale vážně. Z téhle korespondenční taškařice můžeme pro sebe a pro naše volby vytěžit několik poučení. Za prvé je to další posílení absolutní nedůvěry k oficiálním průzkumům veřejného mínění a k vládní propagandě skrze „veřejnoprávní“ media zejména. Uvážíme-li totiž, že v Rakousku žije téměř deset procent lidí s „migračním pozadím“, kteří současně mají volební právo (tedy už delší dobu usedlých muslimů), pak po odečtení těchto hlasů, u kterých tušíme, pro koho byly, a po škrtnutí větší části podivně korespondované volby, dostáváme úplně jiný obrázek Rakouska, než nám představují media. Obrázek totálního odmítnutí dosavadní politiky ze strany těch původních, středoevropských Rakušanů. Kteří volili potiimigračně a protiunijně, Lidovce a Svobodné, a to v počtech, o kterých si hlavní strany v jiných zemích mohou nechat leda tak zdát.

Za druhé je to potvrzení, že když lid volí opravdu masivně proti státem doporučované, až vnucované volbě, nic s tím neudělají ani nejrůznější čachry a korespondenční finty, proti nimž je i „karlovarská losovačka“ vznešeným úředním aktem. Zkrátka když k volbám přijde dostatek lidí, tak mají navrch. V desetimilionové zemi prostě nelze zfalšovat milion hlasů tak, aby se na to vzápětí nepřišlo.

Třetím a nejdůležitějším poučením jsou pak další argumenty pro naprosté odmítnutí jiné, než osobní volby. Žádné korespondenční, natožpak internetové novoty nebrat! Žádné „volby z pohodlí domova“, jak se nám snaží vnutit různí piráti. Kdepak. Čím dál více se klube na svět podezření, že by nešlo ani tak o volbu z pohodlí domova, jako spíše o falšování volby z pohodlí kanceláře…

Zdroj: 1

Komentáře:

Webový portál Svethostingu.info ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.