Řezanka: Zeman bude v prvním kole znovu prezidentem - jen se podívejte na ty ostatní!

Napsal Svět kolem nás dne . Kategorie Domácí Počet zobrazení:: 3394

Dano, Gino, Evo a všichni ostatní,

tento týden nás čeká první kolo voleb - a jak opakovaně píši, doufám, že i jediné. Budu moc rád, když s lidmi ve svém okolí, kteří ještě nejsou rozhodnuti, budete sdílet tento text.

Královna médií

Nemohu si pomoct, ale jediný M. Zeman vystupuje jako hlava státu. Ostatní kandidáti aspirují tak leda na titul Krále rozšlapané bábovičky.

M. Zemanovi média a někteří politici vyčítají, že se nechce pustit do diskusí s ostatními kandidujícími na Hrad. Nikdo z nich si neuvědomuje, že je to jeho svobodná volba. Proč by měl chodit někam, kde nebude mít důstojné podmínky ke skutečné diskusi, a kde by byl jen terčem pro ostatní v disciplíně: Vylijte na něho co nejvíce špíny (faulovat se může dle libosti)?

Nepřítomnost M. Zemana jenom podtrhuje licoměrnost, pokrytectví a prázdnotu oné osmy, která ze začátku vystupovala jako jedno tělo a jedna duše (Horáček podporoval Drahoše, Drahoš Horáčka, Topolánek P. Fischera), aby se s blížícími volbami zakousla sama do sebe. M. Horáček najednou viní J. Drahoše z kopírování kampaně, Drahoš se snaží vymezovat vůči Horáčkovi, Topolánkem velebený P. Fischer obdivuje A. Babiše, zatímco Topolánek před ním varuje jako před největší hrozbou demokracie.

Spíše než volbu na Hrad připomíná televizní účinkování antizemanovské osmy jakousi nechutnou reality show či volbu Miss. Sledujeme, kdo z nich lépe zazpívá hymnu, kdo jak zodpoví tu kterou otázku či kdo je větším symbolem listopadu 1989. To je jak z nějaké dětské soutěže o cenu Mirka Dušína – nebo bychom mohli mluvit o volbě „krále rozšlapané bábovičky“. V žádném případě se nám však zde nerýsuje budoucí prezident – tedy člověk, který by měl usilovat o blaho naší společnosti – a nikoli své, a to i za cenu útoků ze strany médií a dalších kruhů.

Kdo jsou vlastně hlavními vyzyvateli M. Zemana? Pan Drahoš, který neumí mít pevný názor na cokoli a který, když je v koncích, nevinně prohlásí, že o tomhle tedy nic neví. Pan Topolánek, který spolu s P. Nečasem vytvořili takové kabinety, že sociální klima v naší společnosti zhoustlo k nevydržení – vyloženě vulgární a sprostá osoba, která vyhrotila konflikt s odbory – a která se nestydí lidem nalhávat, že dokáže společnost stmelovat. Leda proti sobě. Pan Horáček, který se před Listopadem 1989 věnoval hazardu (valše) a který vidí pouze své ego. O těch ostatních snad nemá ani cenu se rozepisovat. Z tohohle si má člověk vybrat? Je jedině dobře, že se M. Zeman od této nedůstojné telenovely distancuje.

Pojďme se přesto podívat, jak jsou hlavní rivalové M. Zemana pro jakéhokoli voliče (ne)důvěryhodní.

Topolánek jako etalon slušnosti?

M. Topolánek sází především na faktor známý jako totální ztráta paměti. Pokud si totiž občané jeho politickou karieru vybaví, těžko mohou uvěřit, že bude hájit zájem většiny. Nedělal to nikdy, proč by nyní měl začínat?

Vyloženě komicky potom působí, když si jako heslo „návratu slušnosti na Hrad“ dá zrovna pan Topolánek:

„Chyby nedělám dvakrát, chci na Hrad vrátit slušnost bez podřizování se..."

Pro připomenutí si osvěžme dva neméně „svěží“ texty M. Topolánka ještě jako premiéra:

„Nečtu ty vaše sra*ky a lži nekomentuji. Žádná z těchto „mr*ek" se neodváží sama a beze svědků přiblížit na 5 metrů," stálo v úvodu Topolánkovy odpovědi, a ta pokračovala: „To mi stačí. Respekt! To že české mr*ky útočí řadu let na mé rodinné příslušníky, to je vaše vizitka, ne moje. Pokud se chcete štvanice zúčastnit, pozorně si odkrokujete 5 metrů. Mr*ka totiž nemá pohlaví".

Komu tedy vadil Zemanův překlad slova „pussy“, jistě najde zalíbení ve slovníku „slušného“ pana Topolánka:

„Topolánkova odpověď ale předčila veškerá očekávání: „Řekl mi tehdy: Ahoj čur***, podívej se, jak jsem zhubnul! Co je? Co to je? To nebudu číst, vole, kolik chceš? Cože? Ty nechceš prachy? Jaký principy, vole? Ááááále, na to se vy***!“

Topolánek spojující?

Zatímco M. Zeman nabízí tripartitě i různým politickým stranám roli nekonfliktního moderátora, M. Topolánek je znám svým odporem k odborům a opovrhování jimi. Zde si nijak nezadá s panem Kalouskem. M. Topolánek vůbec neoplývá darem dialogu. S KSČM se nebaví, vyloženě pohrdá i SPD. Hlásí se k velice asociální politice – a komu se nelíbí, ukazuje pomyslný prostředníček.

Jak si pak máme přebrat jeho slova?:

„Chtěl bych lidi spojovat tím, že jsem schopen mluvit jak s havíři v nízké sloji, s lidmi, co se trápí s podnikáním na malém městě, tak i s pražskou kavárnou“.

Dokážeme si snad představit hlavu státu, která na tripartitě odborářům vzkáže:

„Naplivali jste mi do ksichtu. Lžete a okrádáte zaměstnance o teplá jídla“

Líbí se Vám „Topolánkova Evropa“?:

Celou dobu, kdy se řešili migrační kvóty, byl M. Topolánek někde zalezlý. Na poslední chvíli potom vylezl, aby se stal bojovníkem proti nim. Vzpomeňme si, jakou Evropu a jaké hodnoty v ní M. Topolánek hájil – a hájit bude klidně dál:

„Podle informací LN chce premiér Topolánek před Barrosem nadnést, do jaké míry je možné, aby některá doporučení jím ustavené Národní ekonomické rady vlády (NERV) byla použita i pro zbytek unie. Mirek Topolánek se netají důvěrou v závěry rady a rád by český recept prodal dál“.

Jinými slovy, M. Topolánek podporuje Evropu asociální, Evropu, která nutně musí spět ke svému rozpadu a sociálním bouřím.

Neobstojí ani jeho údajný boj proti euru. Euro by totiž klidně přijal – jen, podle vlastních slov, mu musí předcházet řádně asociální „reformy“:

„Naše ambice přijmout euro zůstává stále silná", vzkazoval nám v roce 2006 M. Topolánek. „Bez toho, abychom provedli některé reformy, to ale nejde", dodal. Mezi nimi jmenoval hlavně snížení výdajů vládního rozpočtu a zajištění větší „pružnosti pracovního trhu“.

Zapomínat bychom neměli ani na Topolánkův NERV, kde působili například V. Dlouhý (bývalý kariérní komunista a nyní velký odpůrce čehokoli sociálního), P. Kohout (silně asociální ekonom, který patří k odpůrcům M. Zemana a čelným tvářím Realistů) či T. Sedláček, který se taktéž vyznačuje neskrývaným odporem k M. Zemanovi a asociálním pohledem na svět. Tito lidí by utlumili sociální odvody na minimum, aby se bohatí radovali – a většina neměla na nic, ani na důchody.

Spolupráce s „bezpečnostním rizikem“?

M. Topolánek ještě relativně nedávno (3. března 2017, burcoval veřejnost, že A. Babiš je „bezpečnostním rizikem“:

„Andrej Babiš se chová spíše jako psychotik, který své jednání v situacích, kdy se dostane pod tlak, nekontroluje. Je vulgární, pronáší žalovatelné výroky, uráží všechny kolem sebe a v televizi se chová buď jako ubrečený kluk, kterému právě rozšlápli bábovičku, nebo jako uječený hysterik… Andrej šel primárně do politiky, aby ochránil sebe a pochybným způsobem získaný majetek. Jestli totiž někdo skutečně na startu‚ zázračně zbohatl‘, tak je to on! Získat moc ale bylo tak lákavé a tak snadné. Babiš je podle mě bezpečnostním rizikem“

Do nového roku si ale pan Topolánek dal zřejmě předsevzetí, že se bezpečnostním rizikem stane i on sám – a to tak, že bude s Baišem kooperovat. Nakonec, M. Topolánek se v minulosti rozhodně nijak nekontroloval, vulgární a žalovatelné výroky šířil kolem sebe jako houby po dešti a jako ubrečený kluk v televizi vystupuje též – že s ním M. Zeman nechce do debaty.

Výsledkem tedy je, že M. Topolánek směrem k Babišovi dne 4. 1. 2018 pronáší:

„Byl bych schopen spolupracovat s Andrejem Babišem, ale museli bychom ten vztah vybalancovat“.

M. Topolánek (a podobně vystupuje i muž, k němuž se M. Topolánek hlásí, P. Fischer) bezostyšně veřejnosti ukazuje, jak velkým názorovým obrtlíkem je. Věřit mu nelze nos mezi očima – a jeho drzost by mohla hory přenášet.

Jak si za chvíli ukážeme, že Topolánkovy „nešvary“ mají i další z antizemanovských kandidátů. Spojuje je nedůvěryhodnost, názorová nekonzistence a nesmírná dávka pokrytectví spojená s vyloženou arogancí. Za těmito lidmi nemůžeme nevidět zájmy TOP09 a ODS, zájmy určitých kruhů, které jsou ve společnosti v menšině, ale prahnou po moci.

Jiří Drahoš slušný?

Naprostým simulakrem je potom „slušný“ pan Drahoš:

„Stále věřím, že slušnost, důstojnost a odvaha postavit se hrubosti a manipulaci nejsou prázdné pojmy“.

Slušný člověk nekopíruje kampaň jiného kandidáta. Slušný člověk nezůstane mlčet, vidí-li, že jeho protikandidátovi je upíráno promluvit (asi že není hoden být „symbolem“ Listopadu 89) a slušný člověk nemůže brát peníze od kohokoli – a současně dělat, že je to v pořádku.

J. Drahoše finančně podporují například L. Sekyra (vazby na F. Mrázka) či Vasil Bobela (kauza Mostecké uhelné společnosti).

„Nevím, že by pan Bobela byl spojen s Mosteckou uhelnou společností (MUS)“, zareagoval J. Drahoš.

Pokud J. Drahoš opravdu nezná tato základní fakta, nemůže kandidovat na hlavu státu. A pokud je zná – a tváří se, že ne, je to pokrytectví nejhrubšího zrna, které ho opět jako hlavu státu tvrdě diskvalifikuje. Je to zjevná lež – jenže ze lží se u nás obviňuje toliko M. Zeman. Klasickým příkladem tohoto pokrytectví jsou Britské listy, které J. Drahoše nekriticky podporují a na M. zemana nekriticky plivou (Viz https://blisty.cz/art/89393- a https://blisty.cz/art/89334-).

Panu Drahošovi by stačilo připomenout, že:

„Byl to právě Pudil, který hrál klíčovou roli. Do tehdejší MUS nastoupil v roce 1998, v době, kdy hnědouhelného těžaře za jeho vlastní peníze převzala skupina vedená Antonínem Koláčkem. Už o rok později Pudil přivádí k privatizátorům Pavla Muselu, obchodníka se zbrojním materiálem. Přes něho byla odeslána provize k lidem okolo Stanislava Grosse. Následně v roce 1999 Koláčkova parta získala státních cca 46 procent od státu za 650 milionů korun. Pudil a více v ústraní se pohybující nevýrazný finanční ředitel Bobela po několika letech Koláčka přesvědčili, aby jim dal/prodal část firmy. Oba dostali po deseti procentech“.

A nebylo to poprvé, kdy J. Drahoš zareagoval způsobem, že se vyjadřuje k něčemu, o čem zhola nic neví. Obdobnou reakci jsme u něho mohli pozorovat při obhajobě bratrů Mašínů:

„Je to vzdálená historie. Každý má právo na odpor proti totalitnímu režimu a tak taky beru tehdejší akci bratrů Mašínů. Detaily neznám. Ale respektuji právo postavit se totalitnímu režimu“.

Za zmínku stojí i to, že pan Drahoš přiznává, že detaily ohledně kauzy bratrů Mašínů nezná (Co potom chceme za znalosti od mladé generace?), a přitom má jasno v tom, že to bylo správné (na základě čeho? Zarytého antikomunismu?).

Michal Horáček nenálepkující?

Z řady výše uvedených „expertů“ pak nijak nevybočuje ani M. Horáček. Na jednu stranu hlásá, že nemáme nikoho nálepkovat – a pak sám používá nálepky, jako by se nechumelilo:

„Jediné, co si přeji: z toho sporu nesmíme nikoho vylučovat. Nikoho diskvalifikovat ubohými nálepkami, jako je sluníčkář nebo xenofob, buran nebo kavárník. Všichni jsme občané své země a hlas každého z nás je stejně cenný. Na tom musíme trvat“.

Hezké předsevzetí, ještě tak, aby se ho pan Horáček držel. Když by jako prezident měl ale jmenovat vládu podporovanou hlasy komunistů či SPD, najednou by vylučoval jedna radost:

„Komunistického řádění v naší zemi bylo už dost“, napsal Horáček. U SPD napsal, že by takovou vládu také raději nejmenoval. „Jejich poslanci jsou vesměs nekompetentní, takovým nechci umožnit, aby vám vládli. Ať se to učí v opozici“.

M. Horáček odmítá i to, že by existoval někdo jako Zemanův volič. „Existuje jen člověk, který dal v roce 2013 Miloši Zemanovi hlas. Lidi jsou otevření, teď je nová volba", konstatoval.

Takže například já - a mnozí a mnozí další – neexistujeme. To je přece nálepka jako hrom. Chceme snad prezidenta, který o velké části naší populace prohlásí, že neexistuje?

U zbytku kandidujících je to obdobné. Za vše například hovoří názorová obojakost pana Hanniga.

P. Hannig sází na bezpečnost?

Na otázku: Zrušil byste současná bezpečnostní nařízení na Pražském hradě?, pan Hannig pro deník Metro odvětil:

„Určitě, Hrad by měl být přístupný veřejnosti, jako byl“.

Zřejmě za tuto odpověď dostal vynadáno od A. B. Bartoše, který aby pomalu rozšířil seznam „Pravdolásky“ o pana Hanniga – a vlastně i sebe sama, neboť pana Hanniga podporuje.

A tak po krátké době v debatě pro Blesk P. Hannig k rámům na Pražském Hradě podotýká: „Zachoval bych dosavadní praxi“.

Kterému výroku tedy máme věřit? A je vůbec možno věřit člověku, který se údajně hlásí k M. Zemanovi, ale pak ho hodnotí stejnou „trojkou“, jakou by na škále 1-5 dal i V. Havlovi?

Jak je například možné, že Realista Tomský, který by měl podporovat J. Hynka (též Realista), vyloženě horuje za Topolánka?: „Je téměř jisté, vis maior, že se Topolánek těsnou většinou prezidentem stane. Ještě dnes si na to jdu vsadit“.

To se totiž opět dostáváme k onomu NERVu a P. Kohoutovi, který v něm působil a který se netají svým odporem vůči stávající hlavě státu. Vrána holt vráně oči nevyklove – a Topolánek, Kohout – a nakonec i Hynek budou jedna ruka.

Krajně asociální je též V. Kulhánek, jenž se hlásí ke zkrachovalým politickým značkám jako ODA či Unie svobody.

M. Zeman se jako prezident důsledně vymezuje proti tlakům na Rusko, Írán, Sýrii či Severní Koreu. Je tak jedním z mála politiků, kteří mají odvahu vzdorovat mainstreamovému proválečnému štvaní (Viz http://www.obrys-kmen.cz/). M.Topolánek. M. Hilšer, J. Drahoš, P. Fischer či M. Horáček toliko umějí podporovat protiruské sankce a bít se v prsa, že jsou pro Západ. Ale pro jaký? Pro zcela divoký, individualistický a asociální. Pro Západ, který v této podobě a fázi systémového vývoje v podstatě končí, protože nemá většině co nabídnout.

Rozepsal jsem se – ale jen proto, abych shrnul hlavní body, jak je vnímám:

1) Jediný M. Zeman je autentický. Je takovou Maruškou z pohádky Sůl nad zlato, jež umí do očí svého otce říci, že ho má ráda jako „sůl“. Protože si cení jiných než oficiálně respektovaných hodnot.

2) Jediný M. Zeman nepopírá sám sebe, na rozdíl od zbylé osmy, což dokládá tento text na konkrétních příkladech.

3) Jediný M. Zeman dokáže vzdorovat mediální manipulaci. Ostatní kandidáti jí pomáhají a jsou její součástí.

4) Jediný M. Zeman usiluje o skutečný dialog. Dokáže být prostředníkem ve sporu zaměstnavatelů a odborů, moderátorem jednání různých politických stran, umí jednat se všemi velmocemi stejně.

5) Jediný M. Zeman nepodporuje antiruskou politiku a nepřilévá oleje do vyvolání děsivých válečných konfliktů, jež by se staly zničujícím konfliktem celosvětovým.

Ve výčtech těchto bodů lze pokračovat. Myslím však, že pokud se nad tímto vším zamyslíme, naše volba by měla být jednoznačná - a to již v prvním kole, tedy tento pátek a tuto sobotu.

Díky za pozornost,

mějte se krásně,

Marek Řezanka

Zdroj: 1

Komentáře:

Webový portál Svethostingu.info ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.