Konspirace, nebo realita? Má údajně dojít ke spojení ČR a Bavorska. ČR má ztratit svou státnost?

Napsal Svět kolem nás dne . Kategorie Domácí Počet zobrazení:: 6325

Premiér Sobotka jednal s ministerským předsedou Bavorska Seehoferem, 10. března 2016 v Mnichově.

O čem ?

...

My se ptáme pan P. Bělobrádek, místopředseda vlády ČR, odpovídá I.

Pane místopředsedo,

ve Vaší odpovědi z 26. května 2016, čj. 6349/2016-OPR-10 na mé dotazy o svobodném přístupu k informacím jste uvedli: „K bodům 5. a 6. Vaší žádosti si Vás dovoluji informovat, že o této části Vaší žádosti bude vydáno samostatné rozhodnutí.“

O jaké dotazy šlo? Nejdříve k dotazu 5. Připomeňme si, oč v něm šlo:

5. Jak vyplývá z článku „Setkání významné pro budoucnost“, který byl publikován v Sudetendeutsche Zeitung, 18.03.2016, na str. 1 a 3, pochválil H. Seehofer čtvrtý bavorský kmen jako základ pro „budoucí spojení mezi oběma zeměmi“.

Mohl byste mi, pane vicepremiére, prosím, vysvětlit výše uvedená slova o budoucím spojení mezi oběma zeměmi, v němž bavorský čtvrtý kmen, tedy sudeti, mají tvořit jeho základ?

Úřad vlády  k těmto bodům skutečně vydal rozhodnutí. Jeho text přinášíme:

Úřad vlády České republiky

V Praze 26. května 2016 Čj. 6349/2016-OPR-11

ROZHODNUTÍ

Úřad vlády České republiky, Odbor právní a kontrolní (dále jen „Úřad vlády"), jako věcně a místně příslušný správní orgán podle § 10 a § 11 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o informacích"),

                                                                         rozhodl        

o žádosti pana Ing. Pavla Rejfa, CSc., (dále jen „žadatel"), o poskytnutí informací týkajících se vyjádření pana místopředsedy MVDr. Pavla Bělobrádka, Ph.D., MPA, na sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu v Augsburku a v Sudetoněmeckém domě v Mnichově, rozepsaných do šesti otázek, ze dne 11.05.2016,

                                                                            takto:                   

Podle § 15 odst. 1 a § 2 odst. 4 zákona o informacích se žádost částečně odmítá, a to v části týkající se otázek č. 5 a č. 6.

Odůvodnění

Žadatel se písemným podáním ze dne 11.05.2016 obrátil na Úřad vlády se žádostí o poskytnutí níže uvedených informací.

Dle § 2 odst. 1 zákona o informacích je Úřad vlády státním orgánem povinným poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti. Podle § 28 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, mu přísluší plnění úkolů souvisejících s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády a jejich orgánů. Úřad vlády České republiky je tedy povinen poskytovat informace o věcech, které měla k dispozici vláda nebo její poradní nebo pracovní orgány. Podle § 2 odst. 4 zákona o informacích se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací…

Žadatel se svým dotazem č. 5 domáhá vysvětlení od pana místopředsedy Pavla Bělobrádka, co je míněno budoucím spojením mezi Českou republikou a Bavorskem, jak se měl vyjádřit ministerský předseda Bavorska Horst Seehofer. Žadatel v daném případě požaduje sdělení názoru pana místopředsedy Pavla Bělobrádka a to k výrokům jiného státního představitele, jež byly uveřejněny v neautorizovaném článku, který měl být publikován dne 18.03.2016 v Sudetendeutsche Zeitung. Žadatel tedy svým dotazem směřuje k získání názoru povinného subjektu, nikoliv k poskytnutí informace ve smyslu zákona o informacích.

A tak jsme se nedozvěděli vůbec nic, pokud jde o otázky v bodě 5.

Otázka v bodě 5.: Mohl byste mi, pane vicepremiére, prosím, vysvětlit výše uvedená slova o budoucím spojení mezi oběma zeměmi, v němž bavorský čtvrtý kmen, tedy sudeti, mají tvořit jeho základ? (ˇJde o budoucí spojení ČR s Bavorskem).

Odpověď: „Žadatel v daném případě požaduje sdělení názoru pana místopředsedy Pavla Bělobrádka… Žadatel tedy svým dotazem směřuje k získání názoru povinného subjektu, nikoliv k poskytnutí informace ve smyslu zákona o informacích.“ A to je špatně!

Nejde nám vůbec o osobní stanovisko pana místopředsedy vlády, ale o vysvětlení, tohoto výroku co pan místopředseda vlády v tom směru činil.

Zastáváme stanovisko, že předmětný výrok H. Seehofera je zcela mimořádně důležitý, jde o budoucí  spojení mezi ČR a Bavorskem, v němž z ČR se má stát zemí, jíž v současnosti je Bavorsko. Proto bylo a je povinností ústavních činitelů ČR, zvláště pak těch vládních, kteří si v Bavorsku a v tzv. Sudetoněmeckém domě podávají dveře, jednají s bavorskými zemskými představiteli i s představiteli tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu, aby sledovali tyto a podobné výroky, ověřovali si je, nechávali si je kompetentními činiteli vysvětlovat, případně i protestovali a občanům je sami ze své iniciativy sdělovali. Pokud pan Bělobrádek o tom nic neví, je zde MZV ČR, které podobná vyjádření je povinno sledovat a vyjadřovat se k ním. O tom snad pan místopředseda ví.

Když občané ze své vlastní iniciativy sledují s velkým znepokojením podobná prohlášení, hájí naši státnost, jež má v budoucnosti být proměněna v zemskost, a obrací se na vládní představitele se žádostí o vysvětlení setkávají se s vytáčkami, neupřímností, jak jsme přesvědčeni.

Ale takový postoj nesmí zaujímat skutečně český státník. Ten nemůže být lhostejný k výrokům o tom, že nás v budoucnosti čeká spojení s Bavorskem a nadto, že při tomto spojení ztratíme svou státnost a staneme se zemí jako v době Rakouska. Proto máme pochybnosti o loajalitě pana P. Bělobrádka k ČR, k našemu národu. Kdyby mu to vše nebylo jedno, pokud ovšem k těmto plánům, o nichž mluvil Seehofer, nemá on sám blízko, vyvinul by samostatně potřebné aktivity, a jestliže by zjistil, že naše informace se skutečně zakládají na pravdě, učinil by vše potřebné, co republice věrný státník  je povinen učinit. Ale to pan P. Bělobrádek neučinil. Bohužel.

Proto musíme ve svém dílu pokračovat.

Čeští vlastenci budou naši státnost hájit a nepřipustí, aby kdokoliv z republiky učinil zemi!  Jsme pro státoprávní spojení se Slovenskou republikou, nikoliv s Bavorskem, a to ještě za cenu ztráty české státnosti.

J. Skalský

My se ptáme pan P. Bělobrádek, místopředseda vlády ČR, odpovídá II.

Pane místopředsedo,

ve Vaší odpovědi z 26. května 2016, čj. 6349/2016-OPR-10 na mé dotazy o svobodném přístupu k informacím jste uvedli: „K bodům 5. a 6. Vaší žádosti si Vás dovoluji informovat, že o této části Vaší žádosti bude vydáno samostatné rozhodnutí.“

O jaké dotazy šlo?  K dotazu 6. Připomeňme si, oč v něm šlo:

6. Nejen ve vyjádřeních představitelů SL, ale i v prohlášeních řady německých politiků, se mluví o zločinech, jichž jsme se pří vyhnání Němců měli dopustit. H. Sehofer mluví v těchto souvislostech o zločinech proti lidskosti, B. Posselt o válečných zločinech a rakouský SL konal Den vlasti 2015 pod mottem: „Před 100 lety genocida Arménů – před 70 lety sudetských Němců“.

I v současnosti mnozí z uvedených mluví o nutnosti zrušit tzv. Benešovy dekrety, správně dekrety prezidenta republiky, běžně používají termín vyhnání. Oni jistě ví, že s vyhnáním, které je jednostranným protiprávním aktem, mezinárodní právo spojuje právo na návrat do původního sídla a náhradu škod, které vyhnáním vznikly.

Používáte, pane místopředsedo vlády, také termín vyhnání s vědomím možných důsledků pro republiku, přestože zřejmě víte, že Němci z Československa nebyli vyhnaní, ale přesídlení, odsunutí, transferováni, to jsou termíny používané Postupimskou smlouvou. Spojenci v Postupimi vzali na vědomí tzv. divoké odsuny a tím je zlegalizovali.

W. Churchill k možné bezprostředně poválečné situaci řekl: „…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito – to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci.“ A dodal: „Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou.“ ( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fenix, 1996, str. 20). Toto „proroctví“ W. Churchilla se v Československu nenaplnilo.

Představitelé Spojenecké kontrolní rady nám k přesídlení Němců z Československa  poděkovali za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu. Žádné vyhnání se tedy nekonalo, šlo o transfer německého obyvatelstva, o němž rozhodli Spojenci v Postupimi.

Prosím proto o sdělení, co proti výše uvedeným i dalším útokům, pane místopředsedo vlády, činíte, kdy jaký krok proti nim jste učinil, v jaké formě, ústní nebo písemné, na koho se obrátil, jaké výsledky jste dosáhl?  Co jste učinil proti vměšování H. Seehofera a B. Posselta do našich vnitřních záležitostí?

Úřad vlády České republiky

V Praze 26. května 2016 Čj. 6349/2016-OPR-11

ROZHODNUTÍ

Úřad vlády České republiky, Odbor právní a kontrolní (dále jen „Úřad vlády"), jako věcně a místně příslušný správní orgán podle § 10 a § 11 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o informacích"),

                                                                         rozhodl        

o žádosti pana Ing. Pavla Rejfa, CSc., (dále jen „žadatel"), o poskytnutí informací týkajících se vyjádření pana místopředsedy MVDr. Pavla Bělobrádka, Ph.D., MPA, na sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu v Augsburku a v Sudetoněmeckém domě v Mnichově, rozepsaných do šesti otázek, ze dne 11.05.2016,

                                                                            takto:                   

Podle § 15 odst. 1 a § 2 odst. 4 zákona o informacích se žádost částečně odmítá, a to v části týkající se otázek č. 5 a č. 6.

Odůvodnění

Žadatel se písemným podáním ze dne 11.05.2016 obrátil na Úřad vlády se žádostí o poskytnutí níže uvedených informací.

Dle § 2 odst. 1 zákona o informacích je Úřad vlády státním orgánem povinným poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti. Podle § 28 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, mu přísluší plnění úkolů souvisejících s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády a jejich orgánů. Úřad vlády České republiky je tedy povinen poskytovat informace o věcech, které měla k dispozici vláda nebo její poradní nebo pracovní orgány. Podle § 2 odst. 4 zákona o informacích se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací…

I v případě dotazu č. 6, v němž se žadatel domáhá sdělení, co pan místopředseda vlády činí proti výrokům německých politiků ohledně Benešových dekretů a vyhnáni Němců z našeho území, se jedná o dotaz na názor.

Úřad vlády a ani pan místopředseda Pavel Bělobrádek není povinen vytvářet na základě zákona o informacích jakákoli stanoviska, či sdělovat své názory, jelikož by se v takovém případě rovněž jednalo o vytváření nové informace, resp. o vytváření odpovědi na dotaz na názor. Proto lze tyto dotazy subsumovat pod § 2 odst. 4 zákona o informacích, který stanoví, že se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

K této skutečnosti se taktéž dříve vyjádřil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku čj. 1 As 107/2011-70 ze dne 19.10.2011, kdy konstatoval, že: „Jestliže se žádost o informace týká názoru povinného subjektu na určitou záležitost, který má povinný subjekt teprve zaujmout, pak je zcela namístě takovou žádost odmítnout s odkazem na § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím."

Jak z výše uvedeného vyplývá, jsou zde dány důvody pro neposkytnutí informací podle § 2 odst. 4 zákona o informacích a je tedy na místě aplikovat ustanovení § 15 odst. 1 zákona, kde je stanoveno, že pokud povinný subjekt žádosti, byt’ i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, a to v daném případě z důvodu, že předmětem žádosti jsou dotazy na názory povinného subjektu.

S odkazem na výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části…“

Takže opět jsme se nedozvěděli nic. Rozhodnutí toto nic zdůvodňuje: „I v případě dotazu č. 6, v němž se žadatel domáhá sdělení, co pan místopředseda vlády činí proti výrokům německých politiků ohledně Benešových dekretů a vyhnáni Němců z našeho území, se jedná o dotaz na názor.“ A to přesto, že jsme svůj dotaz formulovali následovně:

Prosím proto o sdělení, co proti výše uvedeným i dalším útokům, pane místopředsedo vlády, činíte, kdy jaký krok proti nim jste učinil, v jaké formě, ústní nebo písemné, na koho se obrátil, jaké výsledky jste dosáhl?  Co jste učinil proti vměšování H. Seehofera a B. Posselta do našich vnitřních záležitostí?

Jasně jde o dotaz nikoliv na názor pana místopředsedy, ale o dotaz, co proti nám nepřátelským útokům dělá.

Zřejmě pan místopředseda proti předmětným nepřátelským aktivitám nedělá nic. Pokud by plnil své povinnosti místopředsedy vlády ČR, mohl nám v několika větách říci o tom, co vše činí, jaké výsledky dosáhl, a to i v případech vměšování se cizích subjektů do našich vnitřních záležitostí.

Občané republiky se snaží hájit české státní a národní zájmy, obrací proto na naše ústavní činitele, jako např. na pana Bělobrádka, a narazí v záležitostech vysoké důležitosti na hru na schovávanou, vnucovanou jim těmto činiteli a jejich aparátem. Je to ostuda, jak jsme přesvědčeni, jak pro některé ministry, tak i pro Úřad vlády. Jsme však přesvědčeni, že stále existují právní prostředky, s jejichž využitím můžeme získat na vznesené dotazy pravdivé odpovědi.

Ale i tak jsem získali důležité informace. Zatímco pan Bělobrádek posíal „sudetoněmeckému landsmanšaftu“ (SL) dokonce videopozdrav u příležitosti jeho sjezdu, zatímco jedná s představiteli SL, klade květiny v „Sudetoněmeckém domě“ se stuhou v národních barvách na památku obětí vyhnání sudetů, jak jsme se dozvěděli z německého tisku, kde byla i jeho fotografie, nejednou  je pan místopředseda vlády fotografován ve společnost B. Posselta. Dokonce posuzuje i maketu  sudetomuzea v Mnichově uprostřed „krajanů“. 

Na tyto aktivity má pan P. Bělobrádek dost času. Snad proto mu nezbývá, aby mohl řádně odpovědět občanům, kteří  obavy z protičeských útoků a jejich důsledků, a proto se přirozeně ptají, co pan místopředseda proti takovýmto aktům a prohlášením činí. Bohužel se dozví, že zákon o svobodném přístupu k informacím informace z určitých důvodů nemůže poskytnout. 

A to je, jak jsme pevně přesvědčeni, špatné. S tím se česká vlastenecká obec nemůže smířit.

J. Skalský

Zdroj: 1

Komentáře:

Webový portál Svethostingu.info ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.